La Ganga-Futbolin Catalan Team na Blog.cz

Třetí zápas jsme měli odehrát Pod Obrazem, ale vyskytl se problém a tak jsme hráli opět u nás Na Terase, podruhé v jednom týdnu. Na místo jsme dorazili Lóžou jako druzí. Z okénka Renaultu před námi vycházel kouř a jak jsem předpokládal, byl to Jirka s Kozou. Jardik měl přijet opět okolo osmé. Chudis řikal něco o tom, že dorazí sám a tak jsme se šli usadit. Po protažení plic a pivku jsme se šli rozehrát, zatím stále bez Chudise. Přijeli nás také podpořit Brába a Domča. Najednou začal Kozovi zvonit mobil a potom i mě. K našemu velkému překvapení a mému nasrání:) to byl Chudis, že je doma a že se nemá jak dostat do Kladna včas. Nezbývalo tedy než poprosit Ádu, který byl tak ochotný a dovezl nám Chudyho, za což mu patří velký dík. Mezitím přijel Kánis, zbytek klacků, pár Hobrů, Viki s Banánem a ještě pár známých. U stolu začínalo být celkem nabito. Rozehráli se i klacci a šlo se na věc.

Očekávali jsme velký boj a to také vskutku byl. První zápas hráli Chudis s Lóžou a Pavel s Koudym. Zápas to byl napínavý a pro nás smolný. Chudis hrál první hru a ani Lóžovi to tam moc nepadalo. Potom jsem hrál já s Jirkou proti Káňovi a Podpímu. Vyrovnané výkony, štěstí se přelévalo z jedné strany na druhou a nakonec zůstalo u nás. Bylo vyrovnáno. První jedničky hrál Lóža proti Pavlovi. Pecky ze zálohy byly nejčastějšími góly, ale víc jich dal soupeř. Další hru jsme s Lóžou dokázali vyhrát. Opačně na tom byli Jirka s Chudisem. Druhé jedničky byly dost napínavé, když Chudis i Káňa ze sebe vydali vše, nakonec Chudy prohrál. Potom následovaly čtyřky, které jsme dokázali dvakrát vyhrát a tak jsme na ně nastoupili ve stejné sestavě jako 1. i 2. kolo. Hrálo se na 3 legy místy se víc kecalo než hrálo a nám se moc nedařilo. Zato klacci dávali góly jak na běžícím pásu a připsali si tak další bod. Trochu nás zklamalo, že všichni přítomní podporovali klacky, alespoň po debatě s týmem nám to tak všem připadalo. Ti co fandili nám odjeli ještě před sedmým zápasem. Najednou byla půle a my prohrávali 5:2. Mezitím dorazil Jarda a šel se rozehrát. Opět jsme se šli posilnit ven a začali jsme se smiřovat s prohraným zápasem. Jardovi nebylo dobře a tak jsme se domluvili, že sestavu ponecháme. Bylo nám jasné, že s výsledkem už moc nezmůžeme. Potom jsme se ale zařekli, že se nevzdáme bez boje a do hospody jsme se vrátili s hlavou vztyčenou. Nesměli jsme už klackům nechat ani bod. Na druhou půli nastoupili Lóža s Kozou proti Pavlovi a Koudymu. Já s Chudisem jsme povzbuzovali, co nám hlasivky dovolili, ale zřejmě to bylo málo a klacci vedli 6:2. Potom jsme nastoupili s Chudisem a proti nám Tomik, střídající Kánise a Podpí. Po urputném boji jsme stáhli náskok na 6:3. Potom následovali moje a Podpího jedničky. Kolem stolu nastoupilo tolik lidí, kolik jen ten malý prostor unesl. Byl to nejtěžší a nejdelší zápas vůbec. Padaly pěkné góly i ty náhodné. Chvíli vedl ten, pak zase onen. Ve spáncích mi bušilo a pot mi tekl i přes brýle. Nastalo i pár infarktových okamžiků. Nakonec vše skončilo 11:13 pro nás. Ani jsem si neoddechl a hned jsme měli hrát s Kozijášem proti Podpímu a Koudymu. Po velkém boji jsme opět stáhli náskok klacků na 6:5. Potom nastoupili Chudis a Lóža na reparát a vyhráli nad Pavlem a Tomikem. Poslední jedničky hrál Koza proti Koudymu. Měli jsme trochu obavy, protože v souboji jeden na jednoho se Kozovi moc nedařilo. On ale hrál jako vyměněný a za mohutného řevu, kdy jsem poprvé za rok slyšel projevit se i Jardu, dokázal vyhrát. Najednou byl stav 6:7 pro nás. Na poslední zápas jsme po domuvě s týmem nastoupili já s Lóžou a proti nám Pavel a Podpí. Zápas to byl dlouhý a plný zvratů, a my, hnáni za výtězstvím Chudisem, Kozou a Jardou, kdy LAGANGA zaznělo snad i pětkrát za minutu, konečně vybojovali i osmý bod. Neskutečná euforie, řev a emoce. Byl to skvělý pocit.

Konečný výsledek 6:8 mluví za vše. Byl to skvělý zápas plný zvratů jak se na futbolin sluší.

Chtěl bych poděkovat klukum za nezapomenutelný zážitek. Díky hoši! :)